Desetiletý Vojtěch přišel za svým otcem Lukášem a pravil: „Otče, rád bych s tebou putoval na Sněžku. A cestou nechť slovo mluvené zazní jako mezi Věrozvěsty.“

A otec neodmítl. Zaplesal.


Vyšli tedy společně na horu nejvyšší. Ne jako poutníci hledající cíl, ale jako otec a syn hledající jeden druhého. Cestou vzhůru i dolů rozmlouvali o věcech malých i velkých, veselých i vážných. O tom, na co v každodenním běhu často nezbývá čas. A možná si řekli i věci, které by jinak nikdy nezazněly.


Vznikla tak stopa dlouhá bezmála tři hodiny. Rozhovor, který se nezastavil na vrcholu, ale pokračoval i při sestupu.


A nebyla to snad cesta jediná, nýbrž první z mnoha společných pout.


A na samém konci se opět ozve i hlas Cyrilův.

Rss
Podden och tillhörande omslagsbild på den här sidan tillhör Putování s Lukášem a Martinem. Innehållet i podden är skapat av Putování s Lukášem a Martinem och inte av, eller tillsammans med, Poddtoppen.