„Vždyť to byl jenom pes.“ Věta, která má být útěchou, ale pro mnohé z nás je tou nejbolestivější bariérou. Jako by existovala neviditelná pravidla na to, jak dlouho a jak intenzivně smíme truchlit za svého zvířecího přítele.
V této epizodě otevírám téma, které v naší společnosti stále vytěsňujeme: smrt psa a odchod blízkého tvora. Hostem je Zuzana Hašlarová Pipková, průvodkyně životními přechody a obřadnice ze spolku Ke kořenům. Společně jdeme pod povrch „ezo“ představ o rituálech a mluvíme o nich jako o praktickém a hlubokém nástroji pro naši psychohygienu.
V rozhovoru řešíme tato témata:
nezpracovaný smutek: Proč mám popel svého psa stále ve sklepě a proč je v pořádku se k rozloučení vrátit i po roce (nebo po deseti letech)
rituál jako kotva: Jak si vytvořit prostor pro zastavení, když okolí tlačí na to, abychom „už šli dál“
děti a smrt: Proč je „výměna morčete kus za kus“ medvědí službou a jak nás děti učí přirozenému přijetí konečnosti života
rozhodnutí o eutanázii: Jak se vyrovnat s pocitem viny, když o životě parťáka musíme rozhodnout my sami
možnosti loučení: od burgeru na cestu až po obřad v lese
Tento díl není jen o pláči. Je o skutečném napojení na sebe sama a o nalezení životní síly tam, kde jsme si mysleli, že už nezbyla.
Pro koho je tento díl? Pro každého, kdo právě prochází ztrátou, kdo se na ni chce vědomě připravit, nebo v sobě nosí starý, neukončený smutek.
Chceš víc? Bonusové části rozhovorů, plný archiv a epizody s předstihem najdeš v mém fanklubu na Herohero.co/pejskarium. Právě tam se potkáváme nejblíže a tvoje podpora přímo umožňuje vznik dalších dílů.
Podcast můžeš v aplikaci Apple podcasts během pár vteřin ohodnotit a dát mi tak zpětnou vazbu, zda se ti rozhovory líbí.
Poznámka: Názory hostů jsou jejich vlastní a nemusí se vždy shodovat s přístupem projektu Pejskárium®
Podden och tillhörande omslagsbild på den här sidan tillhör
Tereza Černá. Innehållet i podden är skapat av Tereza Černá och inte av,
eller tillsammans med, Poddtoppen.
